Životopis v datech

1583 Narozen v Heřmanicích u Jaroměře na malém panství Vilé­ma z Valdštejna a Markéty rozené Smiřické.
1593 Umírá jeho matka.
1595 Umírá jeho otec a Albrecht odchází na českobratrskou školu do Košumberka; pak navštěvuje evangelické gymnázium ve slezském Goldbergu.
1599 Přechází na akademii v Altdorfu; tu kvůli výtržnostem již po půlroce opouští, poté cestuje po Německu, Francii, Belgii a Itálii; v roce 1602 se vrací do Heřmanic.
1604 Rozhoduje se pro vojenskou dráhu - nastu­puje jako praporčík - fendrych - do Uher, kde bojuje proti Turkům. Kolem roku 1607 přestupuje ke katolické víře.
1608 Nechává si sestavit horoskop od Johanna Keplera a je mu v něm předpovídána veliká moc, bohatství a sňatek s bohatou vdovou.
1609 Žení se s bohatou vdovou Lukrécií Nekšovou z Landeka (1582-1614);
1615 Je v hodnosti komořího dvořanem arcivévody Ferdinanda Štýrského, příštího českého krále a císaře. Povstání českých stavů proti Habsburkům a současně začátek třicetileté války (1618) jej zastihují jako bohatého moravského šlechtice, pečujícího o rozkvět roz­sáhlých panství na Valašsku.
1619 Velí pěchotnímu vojsku moravských stavů; jakmile Morava ztrácí neu­tralitu a přidává se k povstání, odcizuje násilím vojenskou pokladnu a přiváží finanční hotovost císaři do Vídně. V Čechách a na Moravě je tím prohlášen za psance, jeho majetky propadají konfiskaci; získává ale důvěru císaře.
1620 Porážka českého povstání v bitvě na Bílé hoře zna­mená pro něj vítězství, velí oddí­lům vojska zajišťujícím kapitula­ci severočeských měst, ujímá se opět svých statků.
1621 Je plukovníkem, stará se i o zásobování a žold svého voj­ska, se kterým likviduje poslední ohniska stavovského povstání; vrhá se do finančního podnikání.
1622 Skupuje jako konfiskát frýdlantské a liberecké panství, později získává i panství rodu Smiřických; formuje dalšími nákupy a prodeji příští frýdlantské knížectví.
1623 Povýšen do knížecího stavu; vymáhá pro své knížectví výsady polosuverénního útvaru, státu ve státě; sňatek s Izabelou Kateřinou z Harrachu posiluje jeho vliv u dvora.
1624 V Jičíně probíhá přestavba zvoleného sídelního města podle projektů italských architektů, pozval tam jezuity, zalo­žil gymnázium, plánuje vznik uni­verzity, biskupství; připravuje zaklá­dání četných klášterů, je úspěšným ekonomem a manažerem rozvoje celého území dominia.
1625 Je povýšen na vévodu, císař jej jmenuje vrchním velitelem svého vojska vyslaného do říše. Verbuje obrovskou armádu, jakou dosud císař nikdy nedisponoval, organi­začně zajišťuje její veškeré zásobování, slaví s ní vojenské úspěchy v roce 1626 na severu Evropy.
1627 Podniká slezské tažení a vypuzuje odtud zbytky Mansfeldovy armády, získává vévodství zaháňské; jeho armáda dosahuje pobřeží Baltu.
1628 Stává se vévodou meklenburským a současně říšským knížetem, něko­lik měsíců poté jmenován císařským generálem nad baltským a oceánským loď­stvem, nárůst jeho obrovské moci budí závist a odpor nepřátelských politických kruhů.
1630 Albrechtovi nepřátelé prosazují jeho odvolání z funkce generalissima a rozpuštění jeho armády.
1631 Vítězství švédské a saské armády a obsazení Čech nutí císa­ře žádat jej o návrat do čela armády.
1632 Albrecht vytlačuje saskou armádu z Čech, vrací vojenskou iniciativu na stranu katolic­kého vojska; je jedním z nejvlivnějších lidí v Evropě - za zradu císaře mu nepřátelská strana nabízí korunu českého krále, dochází k několika tajným jednáním.
1633 Po vojenských akcích, kdy byl k nepřátelům buď nevysvětlitelně shovívavý nebo netečný, roste nedůvěra k jeho osobě, další setrvání u moci považováno za nebezpečné.
1634 Albrecht je vlastně již smrtelně nemocen, je zbaven velení, prohlášen za zrádce a zavražděn v Chebu.
1636 Pohřben do rodinné hrobky v kartouzském kláštera ve Valdicích u Jičína.
1785 Albrechtovi tělesné ostatky byly po zrušení kláštera ve Valdicích převezeny do Mnichova Hradiště.

 

 

Do dnešních dnů bylo o něm napsáno mnoho knih i odborných studií, které přímo či nepřímo nastolují stále nezodpovězenou otázku: byl v Chebu zavražděn zrádce, anebo nesrozumitelně věrný služebník císařův? Jisté je to, že žil podle svého hesla Závisti navzdory (Invita invidia): šel nekompromisně za svým cílem vybudovat vlastní bohaté dominium a neohlížel se na to, že proti němu jeho nepřátele intrikují a to se mu i stalo osudným.