Valdštejnská krajina - Jičínsko

Přestože Albrecht z Valdštejna nestačil její jednotlivé části dokončit, podařilo se mu vetknout Jičínsku pevný a čitelný řád. Krajinu mezi vrchem Velišem, městem Jičínem a obcí Valdice dodnes protíná téměř geometricky přesná linie, která na sebe během necelých sedmi kilometrů „navléká“ sedm významných míst, jež sám založil nebo zdědil z předcházejících období.

 

Nejvýše položeným místem krajinné kompozice je čedičový vrch Veliš, místo s nejkrásnějším výhledem na Jičín, Český ráj i Krkonoše. Na přelomu 12. a 13. století byl na jeho vrcholu vybudován hrad, jenž se na krátkou dobu stal také hlavním jičínským sídlem Albrechta z Valdštejna. Do dnešních dnů se z něj dochovaly pouze nepatrné zbytky obvodových zdí a části opevnění, neboť byl roku 1658 na příkaz císaře Leopolda I. pobořen. Zkázu kdysi výstavního sídla završilo 18. a 19. století, kdy se přímo v jeho areálu těžil čedič. Po severozápadním svahu Veliše směřuje kompozice do centra města Jičína, kde se rozrůstá o městský palác, kostel sv. Jakuba Většího a Valdickou bránu.

 

Valdštejnovu městskou rezidenci s areálem zebínského letohrádku spojuje dnes stejně jako v roce 1632 dvacet a půl metru široká a 1716 metrů dlouhá lipová alej. Jen počet stromů, stojících ve čtyřech řadách, se nepatrně zmenšil: namísto původních 1152 jich zde můžete napočítat „jen“ asi 1140.

 

Velkoryse pojatý areál letohrádku s loggií a terasovitě členěnou zahradou, dnes zvanou Libosad, založil Albrecht z Valdštejna v roce 1634 na úpatí vrchu Zebín. Po jeho smrti význam ne zcela dostavěného letohrádku upadal. V 70. letech 18. století byly chátrající budovy přestavěny na byty a sklady; klasicistní podoba je výsledkem úprav provedených v roce 1813. Nyní prochází areál rozsáhlou rekonstrukcí. Pro svou romantickou atmosféru bývá letohrádek využíván pořadateli různých kulturních akcí.

 

Krajinnou kompozici uzavírá komplex kartuziánského kláštera s kostelem sv. Josefa ve Valdicích. Albrecht z Valdštejna jej nechal založit roku 1628 jako okázalé místo svého posledního odpočinku. Rozlehlý a přísně osově souměrný komplex staveb je obehnaný mohutnou obvodovou zdí, která připomíná spíše středověkou pevnost. Po zrušení řádu byl klášter rozdělen na úřadovny a byty; od roku 1857 slouží jako věznice pro nejtěžší zločince. Areál valdického kláštera je veřejnosti nepřístupný.

 

Raně barokní kompozice zhmotňuje v krajině mezi Velišem a Valdicemi naplněné i nenaplněné mocenské ambice Albrechta z Valdštejna. Zrcadlí v sobě snahu vybudovat z Jičína suverénní sídelní město frýdlantského vévodství stejně jako Valdštejnovu energičnost, nezměrnou autoritativnost a neutuchající touhu vládnout. Touhu nashromáždit kolem sebe sílu, nezbytnou k určování běhu věcí pozemských a zároveň se těšit z přízně sil nebeských.